Dědičnost

Syndromy periodické horečky patří ve většině případů mezi dědičná onemocnění. Mohou být způsobena změnami v genech a mechanismech fungování vrozené (nespecifické) obranyschopnosti a regulace zánětu. Ta se aktivuje, aniž by byl organismus zasažen cizorodým škodlivým patogenem.1

Právě genetický faktor je u syndromů periodické horečky důvodem, proč se v rámci diagnostiky využívají různé genetické testy. Ty ovšem při stanovení diagnózy nestačí, nedílnou součástí diagnostiky je pečlivé sledování příznaků a podrobný rozbor osobní a rodinné anamnézy.2

Syndromy periodické horečky jsou spojeny s následujícími geny:

  • $U syndromu FMF se jedná o mutaci genu MEFV.
  • $Syndrom HIDS má podle aktuálních poznatků kořeny v mutaci genu MVK.
  • $Mutace genu TNFRSF1A je příčinou syndromu TRAPS.
  • $Syndrom CAPS je spojován s mutací genu NLRP3.3

Skupinu autoinflamatorních onemocnění tvoří téměř 50 různých onemocnění, proto se seznam genů spojovaných s těmito onemocněními stále rozšiřuje.

Princip dědičnosti je u každého syndromu periodické horečky jiný. Zatímco FMF a HIDS jsou autosomálně recesivně dědičné*, pro syndromy CAPS a TRAPS je typická autosomálně dominantní dědičnost**. U syndromu PFAPA nebylo genetické pozadí přesně prozkoumáno a potvrzeno. Předpokládá se zde polygenní dědičnost.

  • *Autosomálně recesivní dědičnost: U tohoto typu dědičnosti nemusí být daným onemocněním postižena každá generace a obě pohlaví jsou ohrožena stejně často. Zdraví rodiče mohou mít potomka s daným onemocněním, pokud jsou oba přenašeči.5
  • **Autosomálně dominantní dědičnost: Obě pohlaví jsou v těchto případech postižena stejně a pokud má pacient daný znak onemocnění, jeden z jeho rodičů ho musí mít také. Onemocnění s tímto typem dědičnosti se vyskytují v každé generaci a přenos se zastaví, pokud v nové generaci není nikdo zasažen. Choroby se u tohoto typu dědičnosti vyskytují přibližně u poloviny potomků postižených jedinců.6

Význam rodinné anamnézy

Pokud se stavy podobné epizodám horeček vyskytovaly nebo vyskytují i u dalších rodinných příslušníků, je podezření na syndrom periodické horečky zcela na místě. Mohou ale nastat také případy, kdy nikdo jiný z rodiny tímto syndromem netrpí.7 Při diagnostice je kromě rozboru všech onemocnění a zdravotních potíží vyskytujících se v rodině pacienta důležitá znalost všech typických projevů syndromů periodické horečky. Díky tomu je možné naplánovat vhodná genetická vyšetření a následně potvrdit diagnózu, pokud se prokáže mutace daného genu. I genetická vyšetření ale mají své limity, proto u některých velmi vzácných genetických změn nemusí vyšetření přinést jasný výsledek. Z toho důvodu je klíčové sledovat průběh epizod horeček, jejich pravidelnost i všechny přidružené potíže a všechny poznatky konzultovat s lékařem na specializovaném pracovišti.8, 9

Časté dotazy